YMCA Braník
O nás > Akce > Stalo se > Sponzoři > Site map
home e-mail
>Pecka 2022
>Pecka 2021
>Orlice 2021
>Ohře 2020
>Pecka 2020
>Ploučnice 2020
>Pecka 2019
>Akce 2018 a 2019
>Vodička 2017
>Odkazy na další fotografie
>Pražské jezy 2015
>Albánie 2015
>Pecka 2015
>Úhlava 2015
>Kwisa 2014
>Ležérní kajakové povyražení
>Sázava 2014
>Pecka 2013
>Dunajec 2013
>Dunajec 2013
>Vodácké řádění 2013
>Hron 2012
>Otava 2012
>Pražské jezy 2011
>Morava 2011
>Velká vodička - S Gedeónem na Lužnici 2011
>Malá Vodička 2011
>Sázava 2011
>Vavřinecký potok 2010
>Ploučnice 2010
>Otava 2010
>Sázava 2010
>Černá Hora 2010
>Lužická sedmdesátka 2010
>Velikonoční koupání 2010
>Vavřinecký potok 2009
>Podkarpatská Rus
>Vůz 2009
>Vodička 2009
>Vltavský maratón
>Divoká Orlice
>Karibik
>Vůz 2008
>Balt 2008
>Křivoklát 08
>Vodička 2008
>Bezděz 2008
>Otava 2008
>Vltava 07
>Slovensko 07
>Vůz 2007
>Cyklo Bóbr
>Bóbr
>Vodička 2007
>Otava 2007
>Jezy 2006
>Lost
>Beta 4.42
>Amazonka
>Rallye
>Vodička
>Lužnice
>Okolo Prahy
>Otava 2006
>Everest
>Kwisa
>Kwisa II.
>Hory 2004
>Pražské jezy
>Dunajec
>Dunajec II.
>Giro
>Otava
>Vůz 2003
>Rumunsko
>Rumunsko 2003
>Zlatá řeka
>Ploučnice 2002
>Otava 2002
>Hory 2000
>Hory 1999
#Tour de Braník aneb Giro de Czechia

Letos jsme s branickou YMCou poprvé zkusili pořádat cyklistickou akci. Dlouho jsme uvažovali nad trasou, kam jet, ale nakonec zvítězila Šumava pro svoji krásnou divokou přírodu, pořádné kopce a množství cyklostezek. Termín jsme určili druhý květnový víkend a již v pátek odpoledne jsme vyrazili vlakem z Prahy do Klatov.

Obsazení bylo téměř komorní, na nádraží se nás sešlo sedm. Pája, Marie, Lukáš, Aleš, Vláďa, Štěpán a já. Ostatní se asi nechali odradit terénem a počasím, protože bylo zataženo a chladno. Na Šumavě předpovídali déšť se sněhem a maximálně 4 stupně Celsia, takže žádné růžové vyhlídky. Nicméně již cestou ve vlaku jsme viděli, jak vykukuje sluníčko, a to nám dodalo naději.

Do Klatov přijíždíme již k večeru. Na nádraží nandaváme brašny a chystáme se na cestu. Všichni jedou na lehko, jen já mám brašny vpředu i vzadu a vezu všechno od termosky, vařiče, jídla, přes stan, až po nářadí a náhradní díly na kompletní rozebrání a složení kola - chybí snad jen svářečka na rám. Od tohoto okamžiku jsem pro ostatní "support". Není nad to být vybaven na všechno.

Z Klatov již po vlastní ose vyrážíme do Velhartic. Cestou poznávame první pořádné kopce, takové budem potkávat ještě dva dny. Do Velhartic přijíždíme už za tmy, ale Pája ví o dobrém místě na spaní na pěkném tábořišti u potoka pod hradem. Ráno nás opouští Marie, která po včerejšku poznala, že se svým nastydnutím na tyhle kopce nemá. Vrací se zpátky do Klatov a pak vlakem do Prahy. Všichni jsme smutní, že s náma Marie nemůže jet, ale zároveň si uvědomujeme, že nás čeká dvoudenní pánská jízda - to bude něco!

Balíme a vyrážíme do hor směrem na Antýgl, Modravu a oblastí centrální Šumavy. Z Velhartic jedeme po silničkách na Petrovice a Hartmanice. Počasí vůbec neodpovídá předpovědi. Je polojasno, po obloze se honí mraky, mezi kterými ostře svítí sluníčko, fouká docela silný studený vítr. Z Hartmanic jedeme pořádným stoupákem nahoru do Dobré Vody. Kopec to je pořádný, ale nahoře se nám otvírá překrásný pohled na kopce a kopečky, které jsou všude kolem. Ze sedla nad Dobrou Vodou sjíždíme doleva na zelenou a míříme na Srní. To už se chýlí k poledni a tak se domlouváme, že se naobědváme až v Srní. Cesta vede po polních a lesních cestách, pak přechází v lesní asfaltku. Ze zelené uhýbáme na modrou, projíždíme bývalým vojenským prostorem a "dopadovou plochou střel". Sjíždíme krpál do údolí a pak zase nahoru, až dorazíme na silnici. Po ní už jen pozvolna klesáme do Srní. Tam nás v hospodě čeká dobrý a vydatný oběd, po kterém se jen neradi zvedáme a nasedáme na kola.

Dále pokračujeme lesem po silničce na Antýgl. Cestou ze Srní vidíme živého jelena (ikdyž než se pohnul, tak vypadal jako vyřezaný), kterak se nerušeně pase asi 20m od silnice. Ještě před Antýglem stavíme u pěkné venkovní výstavy "Člověk a kámen" a prohlížíme si kameny, které se na Šumavě dají nalézt. Přijíždíme k Vydře, řeka teče divoce, vody je hodně, jak všechno taje. Dál směřujeme na Modravu, podél silnice potkáváme zbytky sněhu. Z Modravy se vydáváme po červené proti proudu Roklanského potoka, po cestě potkáváme pěší i cyklisty. Krajina je tu nádherná, slatiny porostlé travou obklopené hustými lesy, všude tečou potůčky vody, prostě paráda. Po cestě se k nám připojuje modrá značka, po které chvíli jedeme a pak po ní odbočujeme nahoru do kopce.

Kousek za odbočkou se zastavujeme, protože Štěpán píchnul. Po chvilce nalézáme příčinu defektu - na krásné rovné liduprázdné silničce uprostřed slatin, kde se vzal, tu se vzal ohromný připínáček a zrovna Štěpán na něj musel najet. Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak mu nebudu věřit, ale bylo to tak. Sundaváme kolo a lepíme. Za půl hodinky jsme hotovi a kolo montujeme dohromady. V tu chvíli přijíždí na odbočku zelená dodávka pohraniční policie, vylézá policista, vyndavá bicykl a jede těch 50m od odbočky k nám. Ptá se nás, co se děje, jestli je všechno v pořádku a jestli nepotřebujeme pomoc. Ujišťujeme ho, že jsme jenom lepili duši a že už máme všechno hotové, děkujeme, přátelsky se loučíme a policista spokojeně odjíždí k dodávce. Vrtá nám hlavou, jak se o nás pohraničníci takhle uprostřed divočiny dozvěděli a přijeli na pomoc. Že by to byla náhoda, to je hodně nepravděpodobné, tak rozvíjíme teorii, že tam ty napínáčky třeba rozsypali oni a jeli se podívat, kdo se chytil :)

Pokračujeme v cestě, šplháme na kopec Oblík a ve výšce téměř 1200m kolem cesty vidíme zbytky metr a půl vysokých závějí. Pomalu sjíždíme z kopce dolů a na rozcestí, kde odbočuje modrá doprava dolů a žlutá rovně dáváme chvilku oddech a železnou zásobu. Rozhodujeme se kudy pokračovat dál a nakonec vítězí lesní cesta po žluté. Čeká nás dlouhý sjezd po štěrkové cestě. Za chvíli Lukáš zastavuje, že má prázdnou pneumatiku. Zkušeně se s Pájou vrháme k Lukášovu kolu, zouváme ho a měníme duši. Vypadá to, že se pneu prorazila o kámen. Za chvilku jsme hotovi a pokračujeme. Sjezd je rychlý a za nedlouho jsme v Prášilech. Je již pozdní odpoledne a my míříme na sever ven z národního parku, abychom mohli najít místo k přespání. Cesta vede skoro po rovině, zato povrch s dlažbou pro tanky stojí za to. Asi po šesti kilometrech následuje poslední hřeben, který musíme překonat. Převýšení 150m nám dává zabrat. Sjíždíme dolů z kopce a záhy opouštíme národní park. Dál pokračujeme téměř po rovince a já zjišťuji, že jsem probrousil přední brzdy až na kov. Sluníčko se již sklání nízko nad obzorem a my se začínáme shánět po nějakém místě na spaní. Když přijíždíme na křižovatku "Velhartice 5", je už všem jasné, kde strávíme noc. Oněch pět kilometrů stojí opravdu za to - jedeme pořád z kopce. Ale brzdit to jenom na zadní brzdu není úplně ono, ta stopka na konci byla docela zákeřná :)

A to už jsme ve Velharticích na známém místě. Rozděláváme oheň, stavíme stany a chystáme večeři. K jídlu vaříme vydatnou porci číny. Po večeři si ještě chvíli povídáme u ohně, ale všichni jsou unavení a tak jdeme brzy spát.

V noci trochu prší a k ránu nás budí bečící stádo ovcí. Nedáme se vytáhnout ze spacáků a ještě si trochu přispíme. Pak připravujeme snídani, vaříme poridge s kakaem. Nespěcháme, protože dnes máme hodně času, vlak z Klatov odjíždí ve tři čtvrtě na tři. Pomalu balíme a ještě dolaďujeme kola.

Před polednem pomalu vyrážíme přes kopec do Běšin a dál do Klatov. Na kraji Klatov objevujeme dětské dopravní hřiště, tak na něm blbneme. Na nádraží přijíždíme po jedné odpoledne. Vlak stojí na nádraží a máme ještě asi hodinu a půl do odjezdu. V klidu skládáme kola do vlaku, dopřáváme si oběd a zhodnocujeme akci. Pak už jen následuje cesta do Prahy. V Plzni přestupujeme do rychlíku a spolu s námi do vlaku nastupuje spousta cyklistů, kteří se také nedali odradit počasím. Do Prahy přijíždíme asi v půl šesté. Loučíme se na Smíchově, kde já s Pájou vystupujeme, a ostatní pokračují na Hlavák.

A celkové zhodnocení? Ujeli jsme celkem asi 130km, počasí bylo výborné, jídlo i nálada skvělé. Terén sice náročnější, ale ta krajina stála za to. Jen je škoda, že nejelo víc lidí. Příště pojeďte s námi i vy!

Petr 'Brain' Kulhavý

#Fotogalerie>Automatické přehrávání
Vyrážíme z Klatov z nádraží.
Štěpán odborně vaří špagety.
V sobotu ráno se probouzíme a teprve zjišťujeme, jak tábořiště vypadá.
Sluníčko vykukuje nad stromy, obloha je jasná. Co že to hlásili v předpovědi?
Marie nás opouští, už to mezi náma prostě nemohla vydržet.
Aleš zkouší přenést kolo přes potok. Další fotku jak vylézá celý mokrý z potoka ale už bohužel nemám.
Zastávka v sedle nad Dobrou Vodou.
Akční foto Štěpána za jízdy.
Zasněžené kopce na obzoru nás dneska také čekají.
Aleš v cyklistickém u svého stroje.
Skupinové foto z Vláďova kola. Chvíli po cvaknutí spouště se kolo i s foťákem kácí k zemi.
Člověk a kámen.
Člověk a láhev.
Roklanský potok.
Jezírko uprostřed slatin. Vypadá jak miniaturní kráter od meteoritu.
Píchli jsme a lepíme. Není nad to udělat si při opravování pohodlíčko.
Detail Štěpánova kola.
Další pohled na krajinu kolem.
Vláďa relaxuje.
A to už jsme asi v 1100 metrech a potkáváme podél cesty zbytky sněhu.
Tady je vidět, jak jsou závěje vysoké.
Aleši, tak už konečně tu železnou rozbal!
Slunce už se sklání k obzoru.
Sbohem, národní parku.
Ovce, které bydlí poblíž tábora. Ráno dělaly takový kravál, že nás vzbudily.
Štěpán vysílením odpadl místo, aby míchal večeři.
Moje 'support' kolo.
Pauzička u benzínky v Běšinech.
Webdesign Silicium Interactive  Administrace Tadeáš Friedrich