První ročník vodičky (22.-24. června) proběhl, stejně jako nultý ročník, na Berounce v Roztokách u Křivoklátu.

V pátek byly děti uvolněny ze školy a dospělí si vzali dovolenou. A hned šupky dupky na vlak. V Roztokách jsme se všichni shledali s motorizovanými vodáckými rodinami, které "přismrděly" auty a přivezly "erár" (lodě, pádla, vesty, stany, tropika, kuchyň, proviant, rošt na oheň, pilu a sekery, kanystry atd, atd.)

V předtuše blížícího se deště byly jedeny obědy a současně bylo stavěno šapitó (velká mobilní střecha z tropika a pádel.) Postavené stany byly několikrát přenášeny podle toho, jak se v kempu uvolňovalo místo. Erární stan byl přestěhován 3X.

Tábor už stojí a děti se učí, jak se rozdělává oheň z "hoblinek" z úplně mokrého dřeva. Teplý čaj každého zahřeje a občas vykukující sluníčko zve na vodu. Zkušení rodičové pomáhají méně zkušeným pochopit, s jakou lehkostí lze ovládat kánoi, když se to umí. Za nějaký čas to už chápou všichni a po Berounce se míhají lodě s dětmi v oranžových plovacích vestičkách. Některé sedí na "háčku" (vpředu) či na "porcelánu" (uprostřed). Většina rodičů již zvládla kormidlování natolik, že začínají učit své děti zabírat, přitahovat či odlamovat. (pádlovat). Klárka připravuje večeři a už stojíme v kruhu okolo hrnců (v kolečku) a zpíváme před jídlem. Vyčůrat, pomodlit a spát. Většina dětí už je v horizontální poloze ve stanech. Rodičové se postupně slézají pod šapitó a vedou řeči plenkové či o počítačích.

V sobotu ráno jsme v kempu sami. Po vydatné snídani nafukujeme všechny naše Pálavy (nafukovací stabilní kánoe pro 2+1) posloucháme pravidla jízdy po řece a v určeném pořadí vyplouváme. Je nás 6 kánoí pevných, 4 Pálavy a jeden kajak. Celkem 25 duší. Za krátkou chvíli zastavujeme, žvýkáme dopolední železnou zásobu (svačinu). Mažeme se navzájem opalovacímy krémy. Vítek na kajaku ukazuje pár nejjednodušších rodeových triků. Po prvním eskymáckém obratu všichni žasnou a tleskají. Nu máme se co učit. Plavba krásně ubíhá. Po chvíli se srážíme do voru a děláme "rauchpauzu" . Při jedení jablka a společném focení z vody začínají padat první kapky deště. Spěšně oblékáme potomky do pláštěnek. Zkušení chválí neoprén. V rauchpauzovém voru plujem pomalu dál a děláme si z deště legraci. Všechny děti to moc baví, rodičové se také snaží. A je po dešti. Plujeme mírnými peřejemi a je nám blaze. Při dalším focení se opět rozpršívá. Prší už tak hustě, že i zkušení borci větší déšť na vodě nepamatují. Tentokrát povel zní: pádlujte co to jde, ať se zahřejete. Po delší době zastavujeme na louce. Pršet už skoro přestalo. Pijeme čaj z termosky. Takzvaného slaďoura. Do cíle je to už jen kousek. Při čekání na Petra s druhým autem si větší děti s Kamilem hrají hry. Nezmaři. Velmi pozdní oběd konzumujeme na nádraží. Navečer se setkáváme s našimi turisty, kteří si cestou zpátky do Roztok prohlédli Křivoklát.

Nedělní dopoledne zahajují improvizované bohoslužby. Kamil jako sóloherec dramaticky ztvárnil dva příběhy o králi Nabukadnezarovi. Duchovně posíleni se věnujeme koupání, drsnému tréninku na nedalekém slalomovém kanále, vožením dětí v lodích, opalování a házení kamínků do vody. Je nám blaze. Po obědě začínáme balit. Při cestě domů většina dětí usne.

Děkujeme Pánu Bohu, za jeho požehnání, ochranu a příhodné počasí.

Díky všem

Tomáš Bedrník